Pronikání předních patricijských měšťanských rodin mezi nižší šlechtu je fenomén, s nímž je možné se setkat ve vrcholném a pozdním středověku velmi často. Jeden z mnoha známých příkladů představuje rodina Salczarů, která se do olomouckého městského prostředí dostává na přelomu 14. a 15. století. Tento rod, který se v Brně věnoval kožešnictví a obchodu se solí, se ve svém novém působišti velmi záhy koupí fojtství etabluje na předních příčkách městské společnosti a ne dlouho poté zakoupením majetku v Moravské Loděnici proniká i do šlechtického prostředí. Ve svém příspěvku se tedy pokusím na základě studia dochovaných písemných (listiny, testamenty, zápisy v zemských deskách), movitých (pečetě, náhrobní kameny) i nemovitých (tvrze, domy, pozemky) pramenů analyzovat, zda se jednotliví Salczarové spíše ztotožňovali s identitou měšťana, nebo více inklinovali k šlechtické příslušnosti. Ačkoli je zřejmé, že ne vždy bude možné zaujmout jednoznačné stanovisko, zastoupení určitých výrazových prvků v mnoha případech alespoň částečně nakloní pomyslnou misku vah na jednu, či druhou stranu. K zodpovězení otázky pomůže také vytvoření sociální sítě, která představí příbuzenské, obchodní a jiné společenské vazby, jež rodina navazovala napříč spektrem městské i šlechtické společnosti. Vyzdviženy budou z jednotlivých vysledovaných interakcí zejména konflikty, které často v záznamech vystupují. Výsledkem uskutečněného studia bude představení části rodu, jež se ocitá na pomezí dvou společenských skupin. Jeho jednotliví příslušníci se již ve středověku snažili nějakým způsobem profilovat, což chtě nechtě zanechalo v uvedeném okruhu sledovaných pramenů stopu, kterou budu sledovat a následně porovnávat s obecným podvědomím o problematice nobilitace měšťanských rodin.