Žádný stát a především žádný mnohonárodnostní stát nemůže existovat bez zakladatelské ideje. Zakladatelskou myšlenkou Československa v roce 1918 bylo právo fiktivního československého národa na vlastní stát. Odmítnutím existence československého národa byl samotný důvod existence Československa zpochybněn a proto po roce 1945 logicky vznikla otázka, čím mám být existence Československa odůvodněna. Samotná myšlenka demokracie, resp. socialismu, není dostatečně nosná aby udržela mnohonárodnostní stát pohromadě, protože jako demokratický, resp. socialistický stát mohla existovat stejně tak dobře i samostatná Česká a Slovenská republika. Poválečná koncepce Československa jako národního státu Čechů a Slováků se hned na počátku ukázala jako nefunkční, protože národní stát se nemůže skládat ze dvou národů. Náhradou za koncept československého národa se proto stal po roce 1948 koncept československého pracujícího lidu jako vyšší kategorie integrující ve společném státě "dva rovnoprávné bratrské národy" - český a slovenský - a později po roce 1960 i příslušníky národnostních menšin. Slovenský emancipační pohyb v šedesátých letech a zejména v letech 1968-1969 ukázal neživotnost uvedené koncepce, nicméně koncept československého pracujícího lidu se nezměnil ani se vznikem československé federace v roce 1968. Po pádu komunistického režimu se jasně ukázalo, že Československo není schopno vymyslet žádnou nosnou ideu, která by byla schopna odůvodnit trvalé spolužití Čechů a Slováků v jednom státě.