Příspěvek se zabývá vztahem tří specialisovaných disciplín a jejich místem v rámci výuky na oboru pomocných věd historických a archivnictví. Ačkoliv spolu všechny tři disciplíny velmi úzce souvisí, nejsou totožné. Každá z nich má svoje specifika, své odlišné zaměření, které ovšem ve výsledku přispívá k objasnění historiografické (odborně literární) produkce minulosti. Posluchači se skrze ně setkávají (zpravidla poprvé ve svém studiu) nejen se jmény osobností a jejich díly, nýbrž i s různými pohledy na historickou vědu (její dějiny, současnost a možnou budoucnost). Za osobnostmi se neskrývá pouze jejich dílo určované politickými a společenskými poměry té které doby, ale také individuální osudy lidí, které – vycházeje z vlastní zkušenosti pedagoga – zajímají studenty obvykle více než sebevýznamnější teorie filosofie dějin. Ve svém textu se snažím srovnáním všech tří disciplín postihnout jejich shodné i rozdílné rysy a jejich smysl pro posluchače jmenovaného oboru. Zohledněn bude i jejich vztah k vlastním pomocným vědám historickým, čímž po mém soudu vynikne pedagogicko-didaktický význam těchto tří na první pohled velice specialisovaných disciplín, které jsou však pro daný obor více než jen propedeutické.