Tématem příspěvku je interpretace minulosti v prostředí českých muzeí v době všeobecného budování nové společnosti a člověka v duchu vědeckého světového názoru, založeného na marxisticko-leninských základech. Dobová ideologie se tehdy promítala do všech oblastí života společnosti a paměťové instituce nebyly výjimkou. Příspěvek se soustředí na přítomnost dobové ideologie v činnosti českých muzeí zvláště na úseku dokumentace a prezentace nové a nejnovější historie. Geografickým limitem příspěvku je jihočeské prostředí, časovým zvláštní pozornost věnovaná prvnímu normalizačnímu desetiletí. Cílem je vymezit a popsat místo dobové ideologie v tehdejší práci muzejních historiků, a to ve třech rovinách. Nejprve je předmětem pozornosti legislativní rámec dokumentační a prezentační činnosti českých muzeí, dále příslušná metodická literatura a konečně i reálná dokumentační a prezentační činnost na úseku nových a nejnovějších dějin v jedné konkrétní paměťové instituci. Spíše jen z praktických důvodů bylo jako příklad zvoleno písecké muzeum. Ačkoli se v mnohých ohledech jedná jen o ilustraci, přesto může být tato ilustrace do jisté míry reprezentativní i pro další muzea okresního formátu minimálně v tehdejším Jihočeském kraji. Příspěvek se opírá o studium dobové normativní, odborné a metodické literatury, příležitostných muzejních tisků a publikací a muzejní dokumentace a evidence.