Cestování a turistika představují nepochybně významný kulturní a sociální fenomén a během 18. a 19. století prošly zásadními proměnami. Definujme si pro potřeby našeho tázání „cestu“ jako časově a prostorově ohraničený pohyb z bodu A přes nekonečně variabilní počet bodů B zpět do východiska, tedy s předem plánovaným návratem. Omezme si navíc důvod takového cestování motivy vzdělávacími, poznávacími nebo jen „zábavnými“. Ukáže se, že bude třeba redefinovat pojmy jako „kavalírská cesta“, „grand tour“, „(volnočasová) turistika“. Jak se proměňuje skladba cestovatelů či turistů, kterých sociálních vrstev a skupin se takové cestování týká? Jak se postupně prosazují ženy jako „samostatné“ cestovatelky? Jak reflektují cestovatelé své cestování, jak se tudíž proměňuje pramenná základna a jak se do oné reflexe promítá rostoucí trh s cestovní literaturou, například průvodci? Kam vedou cesty středoevropských cestovatelů a turistů a jak se mění jejich destinace a preference, včetně objevování zcela nových cílů a způsobů cestování, například horské turistiky? Kdy můžeme ještě mluvit o otevřené mezikulturní komunikaci a kdy už se naopak cestování uzavírá ve standardizovaných formách? Jak se pod vlivem nových požadavků vyvíjela cestovní infrastruktura: doprava, hostince a hotely? Od kdy se setkáváme s fenoménem organizované turistiky a jakou roli sehrály turistické spolky? To jsou některé z mnoha otázek, o kterých by bylo možné a potřebné v tomto panelu diskutovat.