Patnácté století je v příběhu českých dějin chápáno jako přelomové období, ne bezdůvodně je také jedna jeho etapa nazývána revolucí. Díky událostem spojeným s husitským hnutím se v českých zemích odehrály zásadní změny jak ve společnosti, tak i v kultuře, hospodářství a náboženství. V některých případech šlo o revoluční zvraty, někde jen o urychlení dosavadního vývoje, u řady fenoménů naopak pozorujeme rezistenci vůči výrazným proměnám. Odstranění ideologických bariér ve výkladu husitství, zapojení českých badatelů do evropských diskusí a naopak stále rostoucí zájem zahraničních badatelů o výzkum husitské epochy vytvořil v posledním čtvrtstoletí příznivou konstelaci, díky níž se pohled na 15. století obohatil o nové perspektivy. Ukazuje se, že mnohé, co se považovalo za převratné a unikátní, bylo ve skutečnosti provázané s vývojem v tehdejší Evropě, i přesto ale zůstává řada fenoménů, které se jakémukoli zobecnění vymykají. Panel si klade za cíl v jednotlivých sevřených blocích sledovat právě dynamiku či naopak „dlouhé trvání“ některých vybraných jevů. První část panelu se zaměří na duchovní impulzy husitské reformace a evropské reakce na tuto výzvu. V jednotlivých sekcích bude pozornost patřit biblickému ideálu jako sociální normě, diskusím na reformních koncilech a mezinárodnímu boji s českou herezí. V části druhé se pozornost obrátí především ke kulturní praxi spojené se sociálními a náboženskými proměnami 15. století. Jednotlivé bloky přiblíží transformaci šlechtického společenství, konfesní aspekty poutnictví a společenskou funkci tehdejší historiografie.