Po celý středověk se vnímání českých zemí a jejich obyvatel bylo poznamenáno určitou fascinací neznámým. Většina narativů byla dílem západních autorů, kteří zdůrazňovali jinakost tamních slovanských obyvatel, jejichž obraz zatěžovala obvykle negativními stereotypy. Mnohé z nich pak byly opakovány znovu a znovu od autora k autorovi, a to v závislosti na konkrétních politických a vojenských událostech od maďarských vpádů přes rozvoj těžby stříbra, vzestup Lucemburků až po strach z husitských válečníků. Mnohé z oněch stereotypů byly obecně známy a odrážely spíše zájem autor, nebo objednavatele díla, a méně již znalost Čech a Čechů. Sekce by tedy byla věnována různým aspektům vytváření obrazu českých zemí a jejich obyvatel ve středověku, neboť jejich zkoumání může být klíčem k úvahám o počátcích společné identity zdejších obyvatel, stejně jako k tématu vytváření/konstruování kulturních diferencí, případně k otázce, nakolik a případně jak mohlo být těchto stereotypů propagandisticky využíváno ke zcela konkrétním cílům. Na téma se lze také dívat z opačného konce – nabízí totiž možnost sestavit katalog vlastností, jež byly obecně považovány za nejvhodnější k očernění protivníka, případně umožňuje sledovat, kdy obecně sdílený stereotyp, pracující jen se zcela obecnými kategoriemi (proradnost), byl specifikován prostřednictvím zajímavých detailů (kanibalismus).