Polonistické výzkumy mají v české vědě dlouhou tradici. Jejich kořeny jsou spjaty zejména s oblastí filologie a historiografie, dnes však přesahují i do jiných humanitních oborů a směřují tak k interdisciplinární vědě o Polsku. Blížící se třicáté výročí sametové revoluce se nabízí jako příležitost k bilanci a ohlédnutí za bezmála třiceti lety svobodného výzkumu. Platformu k nim může poskytnout právě 11. sjezd českých historiků v Olomouci. Vzhledem k tomu, že se mezi českými polonisticky orientovanými badateli zvlášť velkému zájmu vždy těšil výzkum česko/československo-polských vztahů, vnímáme samozřejmě i tento okruh jako přirozenou součást českých polonistických bádání. Čeho se podařilo od roku 1989 dosáhnout a kde naopak lze stále vnímat deficity? Jaké jsou pohledy českých a polských historiků na sporná místa v dějinách vztahů obou národů? Jsou dějiny a celkový obraz našeho severního souseda dostatečně reflektovány při výuce na školách všech stupňů? Jaký je stav spolupráce českých polonisticky zaměřených filologů, historiků a politologů? Daří se integrovat výsledky různě zaměřených polonistických výzkumů do jednoho celku? Jak profilovat a strukturovat českou interdisciplinární vědu o Polsku? Chtěli bychom pozvat všechny polonisticky orientované badatele k debatě o dalších směrech výzkumu, hodnocení dosavadních výsledků českých polonistických bádání a perspektivách česko-polské vědecké spolupráce. Vítány jsou nejen příspěvky z oblasti historie či dějin česko/československo-polských vztahů, ale také dalších disciplín, s nimiž se historické výzkumy stýkají či prolínají.