Koncily první poloviny 15. století, zejména kostnický a basilejský, představují velmi slibné badatelské téma. V západoevropské historiografii došlo ke změně paradigmatu, jež se vyznačuje vnímáním koncilu nikoliv přednostně jako církevního shromáždění, nýbrž také jako politického kongresu. Souvisí to mimo jiné s vědomím většího zapojení univerzitně vzdělaných učenců a také laiků do příslušných jednání. Obě roviny - náboženská i politická - často spolu úzce souvisely a byly také personálně propojeny a to vytvářelo specifické situace, které vyžadovaly uplatnění různých druhů diplomatických strategií a nástrojů. Vítány jsou proto příspěvky, které budou nahlížet krizové jevy v tehdejší Evropě jako schizma, reformu církve a říše, husitství, spor mezi Polskem a Řádem německých rytířů, válku mezi Anglií a Francií apod. jako předmět politické komunikace, diplomacie, propagandy, ideových sporů a kulturních transferů mezi jednotlivými regiony západní christianitas na půdě koncilů. Současně budou vítány příspěvky, které budou věnovány soudobé reflexi role a významu koncilů při řešení uvedených krizí.