Jednu z hlavních cest k poznání středověké kultury představuje dovozování vztahů mezi dochovanými texty a rekonstrukcemi historické reality. Čím blíže přitom text leží pólu „krásné literatury“, tím výrazněji vyvstává potřeba badatelské konfrontace s kategorií „smyslu“ (vedle „autenticity“, „pravdivosti“ a „správnosti). Z otázky porozumění se tak stává ústřední metodologický problém. Samotný pojem „smysl“ se přitom nezbavuje svého subjektivního zakotvení ani proměnlivosti v čase. V tomto panelu se chceme soustředit na průzkum možností zacházení se „smyslem“ ve středověké literatuře, při vědomí důležitosti konceptu plodného neporozumění a s ohledem na možnost, že někteří středověcí autoři intencionálně psali nonsens. Druhotné dodávání významů čtenáři následujících staletí se snažíme chápat nikoli jako překážku, ale jako pramenný materiál k dějinám hermeneutiky. Jak ukazují projekty typu CSS FF UK, medievistika orientovaná na studium literatury aktualizuje svůj potenciál překonávat bariéry mezi jazyky i vědními obory bádáním vedeným jako interdisciplinární dialog. Rádi bychom proto v panelu dali prostor materiálovému hledisku středověkých textů (rukopisy, tisky, a vztahy mezi nimi; text a obraz), otázkám (re)konstrukce i posunu významů, mnohojazyčnosti a překladu, problematice diachronního vývoje v literatuře (v tvorbě i v recepci), stereotypů v debatě o žánrech, či např. nutkání historiků hledat normativní výpovědi v textech rázu spíše provokativního. Významným rysem středověké kultury není jen konzervace forem, ale rovněž ohledávání a překračování ustavených hranic. Panel poskytne prostor i k rozhovoru o možnostech poznání této dynamiky. Svorníkem příspěvků ovšem zůstává pro historika stěžejní otázka: Jak z literatury vyvozovat závěry do oblasti sociokulturní? Jak rozlišit událost textovou od té, která se udála za okrajem stránky?