V socialistickém Československu existoval formálně jednotný politický systém a analogické formy přijímaní rozhodování. Komunistická mocenská elita a její orgány rozhodovaly oficiálně "jednomyslně", a to dle vlastního úhlu pohledu racionálně a kolektivně. Praxe se však často odlišovala. Ve skutečnosti byly mechanismy rozhodování ovlivňovány různými faktory a ne vždy se jednalo o navenek prezentovanou jednotu, přičemž nejedna přijatá volba dnes na nás působí iracionálně. V panelu chceme analyzovat různé rozhodovací procesy na empirických příkladech jako je například volba generálního tajemníka, řešení jiných kádrových či dalších otázek včetně sovětského vlivu. Zatímco doposud v centru badání stal převážně výsledek, jednotlivého rozhodnutí anebo usnesení, chápeme rozhodovací proces jako komplexní formu komunikace, diskuse a sociálního jednání, který také vypovídá o fungování moci. Primárním zdrojem pro rozhodování rozumíme (nejen) informace, ale i vliv dalších faktorů. Přitom nás zajímá vztah a vliv mezi osobními a strukturálními jevy při rozhodování, uplatnění (ne)formálního jednaní (význam předvyjednávání) i otázka, jakou roli hrály skupinové zájmy, resp. klany uvnitř mocenské elity a její vazby a vztahy k sovětským představitelům.