Historická etnologie (dále HE) či dříve národopis, jedna ze specializací tzv. evropské etnologie, představuje svým tematickým i metodologickým zaměřením i heuristickou základnou jednoho z „nejbližších příbuzných“ historie. Zejména hranice mezi některými směry hospodářských, sociálních a kulturních dějin a HE je velmi prostupná až neznatelná. Koneckonců řada významných českých historiků a vice versa etnologů významně přispěla i k rozvoji druhého oboru (V. Černý, J. Horák, J. Kramařík, F. Kutnar, M. Myška, J. Petráň, Č. Zíbrt), v některých obdobích pracovali historici a etnologové dokonce v rámci jednotných akademických a vysokoškolských pracovišť a realizovali řadu velkých společných projektů zaměřených zejména na dějiny a každodennost agrárního venkova i města a průmyslového dělnictva v 18.–20. století. Spolu s nástupem sociokulturní antropologie, která však v ČR nepředstavuje dominantní oborový diskurz etnologické vědy, však došlo nejpozději po roce 2000 ke značné personální i institucionální divergenci obou blízce příbuzných oborů. Míru vzájemné informovanosti o teoretickém rozvoji disciplín či realizovaných výzkumech a projektech můžeme považovat až na výjimky za minimální a to ke značné škodě komplexnosti a propracovanosti historického i etnologického výzkumu v ČR. Navrhovaný panel by měl proto historické obci představit aktuální tematické a metodologické trendy v HE ve střední Evropě, poukázat na významné ukončené či probíhající projekty ale též popsat problémy, se kterými se etnologové při výzkumu historických témat potýkají. V neposlední řadě by měl být prostorem k diskusi o možnostech potřebného rozvíjení kooperace mezi HE a historií, která může oba obory jen obohatit.