Moderní státy vkládají velké naděje do nových generací. Mladým lidem chtějí vštípit své hodnoty a normy a současně jim umožnit rozvíjet společnost a vést ji k lepším životním podmínkám. Dvojnásob to platí pro socialistické země, v nichž byl příslib lepší budoucnosti neobyčejně silně spojován právě s mladou generací. Dětem a dospívajícím byla proto věnována velká pozornost. Politici se přednostně zabývali otázkami vzdělání, sociální péče a disciplinace mládeže, což se následně odráželo v sebeprezentaci státu. Vystoupení dívek na Spartakiádě roku 1985 za doprovodu písně "Poupata“ vypovídá mnohé o ideálu mládeže v Československu pozdního socialismu. Reprezentuje ho kolektivní souznění, synchronizované pohyby, zdraví, spokojenost, sportovní zdatnost a jednoznačné genderové role. V porovnání s předcházejícími ročníky přitom nebyla spartakiáda poloviny 80. let v principu výjimečná. Odlišovala ji snad jen intenzivnější orientace na moderní vkus a konzum, ostatně charakteristické i pro západní společnosti. Na základě tohoto obrazu, který se do paměti zapsal hitem Michala Davida, se budou panelisté ptát na ideální představu o dětech a mládeži v socialistickém Československu a na to, jaké politické, sociální a kulturní praktiky byly k dosažení tohoto ideálu použity. Jak se během čtyřiceti let změnila představa o mladých lidech? Jakou roli sehráli funkcionáři, vědečtí pracovníci, kulturní tvůrci v navrhování a realizaci představ ideálního dětství a mládí v socialismu? Jak měla být výchova mládeže institucionálně zajištěna? Na jaké hranice narážely představy o tvárnosti mladých? Jak se odpovědné kruhy vypořádávaly s odchylkami od normy (např. s postiženými dětmi) a potomky sociálních či etnických menšin?