Orální historie se v posledních dvaceti letech v tuzemském prostředí zařadila mezi velmi populární metody zpracování naší nedávné minulosti. Zatímco v zahraničí (především pak v tzv. západních zemích) patří orální historie již pět desetiletí k relativně akceptovaným odborným přístupům a metodám, v bývalém Československu a potažmo v České republice, stejně jako v zemích bývalého východního bloku se mohla svobodně rozvíjet až po roce 1989. Cílem dvou navazujících panelů (pro cca 8 vystupujících účastníků) je seznámit široké auditorium s nejnovějšími trendy v oblasti orální historie a soudobých dějin a to na příkladech projektů realizovaných různými výzkumnými institucemi, odborně zaměřenými sduženími či zainteresovanými jednotlivci. Jedním z dalších cílů panelů bude diskuze na téma potenciálních výhod či limitů součanésho a budoucího výzkumu prostřednictvím orální historie. Jedná se například o otázky subjektivity, paměti, práce s dalšími historickými prameny, vlivu politického a historického kontextu na praktickou realizaci projektů, publikaci a prezentaci jejich výsledků, problematika etiky a legislativy, využívání moderních technologií při uchování, zpřístupnění a analýze orálněhistorických pramenů, přínos pro bádání nad dějinami tzv. elit, opozice, společnosti, profesí, podniků, regionů a obcí, spolků, tzv. míst paměti atd.