Cíl: Diskuse o aktuálních úkolech českých bádání o dějinách východní Evropy do roku 1918 1. Východiska Kořeny českých bádání o dějinách východní Evropy sahají do přelomu 18. a 19. století. Jejich základem bylo studium pramenů o ruské minulosti. Během 19. století se ovšem zpolitizovalo a nechalo zásadně ovlivnit českým rusofilstvím kontrastovaným českou rusofobií. Bipolarita pohledu se přenesla i do 20. a 21. století. 2. Současný stav Zánik specializovaných institucí zaměřených na dějiny východní Evropy v 90. letech 20. století ztížil potřebnou tematickou i metodologickou transformaci českých bádání tohoto zaměření. To je jeden z důvodů (jednání panelu to může vyvrátit či definovat další), proč v současnosti strádá absencí diskuse o tematickém zaměření, využití moderních badatelských metod a potřebnosti / nepotřebnosti pramenného bádání. Přesto v uplynulých 25 letech nepochybně nastal výrazný tematický i metodologický posun. 3. Výhledy Mají česká bádání o dějinách východní Evropy do roku 1918 pozitivní tradici? Dosahují úrovně, aby dala komplexní odpověď na otázky, jaká byla východoevropská společnost? Lze z nich získat odpovědi pro aktuální nejen politické dění? Dotýkala se dostatečně každodennosti, myšlenkového vývoje, víry, proměn idejí a ideologií? Je jeho problémem úzké tematické zaměření, téměř výhradně soustředěné k politickému diskurzu? V čem je pozitivní a v čem srovnatelný se západní historiografií? Jsou v posledním desetiletí vzniklé práce správným nakročením k řešení nedostatků? Je cestou k řešení překonání stereotypů interdisciplinárně zaměřené Výzkumné centrum dějin východní Evropy, které se opírá o mezinárodní spolupráci a o zapojení badatelů různých pracovišť?