Příspěvek prezentuje téma dějin vzdělávání odlišnou optikou pedagogických věd. Dějiny vzdělávání či dějiny pedagogiky jsou nazírány jako specifická (v tradičním pojetí dokonce základní) pedagogická disciplína, která zakládá a legitimuje způsob vymezení výchovných a vzdělávacích cílů a dalších pedagogických kategorií. Potřebu vytváření legitimizačního rámce dostala pedagogika již při svém vzniku. Tato potřeba legitimizace je dána odkazem z obecné potřeby cíle výchovy, jako centrálního pojmu, který dává smysl jednotlivým postupům. Jen takové teorie a praktické postupy jsou správné, které směřují k naplnění univerzálního cíle. Univerzálnost tohoto cíle je však také nutné zdůvodnit. Využití historičnosti jednotlivých edukačních cílů vytváří jejich legitimizační rámec. V pedagogikách založených na kategorii cíl, je zařazení historického popisu či odkaz na oblast pedagogiky klíčové. Vhodným historickým exkursem je zdůvodňována obecná platnost konkrétních hodnot a principů, definovaných jako cíle výchovy. Dějiny pedagogiky tak vytvářejí oblast tzv. velkých vyprávění, meta-narací, které z dějin pedagogiky přesahují do obecné pedagogické teorie. Cílem příspěvku je tedy prezentovat základní trendy v oblasti dějin pedagogiky v návaznosti na dobově platné rámci pedagogiky jako vědy.