Mravní a náboženská krize společnosti byla vnímána jako vážný problém také v Československé republice. Ze strany církve bylo poukazováno, že nestačí jen řešit následky této krize, ale třeba provádět prevenci a to pomocí, vzděláváním, a náboženskou osvětou. Stávající pastorační aktivity se jevily jako nedostačující, zvláště v sociální oblasti. Pius XI. podporoval tzv. Katolickou akci, která usilovala o větší zapojení laiků do pastorace ve svých rodinách, pracovištích apod. Prof. křesťanské sociologie Bedřich Vašek ve svých dílech usiloval o podporu katolické akce a věřící laiky (všech stavů) povzbuzoval k větší aktivitě k obnově náboženského života jak ve svých rodinách, tak ve svém okolí (škola, pracoviště apod.). V jeho dílech tak můžeme nalézt pastorační zásady (doporučení), které měly napomoci řešení mravní krize, náboženskou obnovou společnosti. Sociální učení církve nemělo zůstat pouze „nečtenými dokumenty“, ale bylo třeba je uvést do praxe. Ne vše se dalo realizovat, např. v Olomouci (květen 1929) při zasedání Svazu Charity byl vytvořen návrh na vybudování Sociálního domu, v němž by sídlily sociální a výchovné instituce, byl mi místem jak sociální pomoci, tak také náboženské vzpruhy pro různé společenské skupiny (učně, studenty, chudé, přestárlé atd.). Příspěvek bude zaměřen na představení praktických pastoračních zásad, které prof. Vašek prosazoval a vybrané příklady aktivit z Olomoucké arcidiecéze, které měly napomoci mravní a náboženské obnově.