Veřejné a privátní formy kultu svatých jako jablko sváru v konfesně smíšeném prostředí Prahy 15. století

Mgr. Jan Hrdina, Ph.D. (Archiv hlavního města Prahy, Oddělení historických sbírek a depozit)

Abstrakt

Po odeznění válečné fáze husitské revoluce a po legalizaci utrakvismu basilejskými kompaktáty se staly české země královstvím dvojího lidu s převahou stoupenců nové konfese. V nábožensky smíšené Praze s nezanedbatelnou katolickou menšinou ovládli utrakvisté městské správní orgány i cechovní systém. Pozice katolíků závisela na několika málo institucích (svatovítská kapitula, minorité u sv. Jakuba) a nedůsledné přízni katolických panovníků. Sledování vzájemného poměru a postavení obou konfesí v hlavě království bývá leckdy líčeno v černobílých barvách. Příspěvek se pokouší rozlišit jednotlivé úrovně, na nichž se manifestovala konfesní příslušnost, počínaje rovinou privátní, přes polosoukromou, sousedskou, profesní až k veřejné, někdy i ve vyhrocené podobě. Prostředkem k jemnějšímu postižení rozdílů, shod a proměn budou formy kultu svatých, jejich recepce, prožívání a demonstrace na uvedených úrovních. Při vyhrocené úctě, jakou prokazovaly obě konfese svátostí oltářní, nás bude zajímat, jak katolíci a utrakvisté navázali na tradici předhusitských božítělových procesí, která se zvláště od poloviny 15. století stávala každoročním měřením sil obou věroučných bloků ve veřejném prostoru. V druhé části výkladu pohlédneme na diference mezi jednotlivými proudy utrakvismu ve vztahu k tradičním formám katolické zbožnosti, především vůči odpustkům, kultu relikvií a poutnictví, zvláště do Svaté země a do Říma. V závěru se zamyslíme nad rolí a vlivem některých katolických osobností měšťanského původu v Praze a jejich – až překvapivou – akceptací ze strany utrakvistů.