Tématem příspěvku jsou stranické elity na regionální úrovní v období přelomu čtyřicátých a padesátých let, tedy v čase vrcholícího stalinismu. Cílem je postihnout tyto elity jako sociální aktéry, kteří se v krajských a okresních organizacích Komunistické strany Československa vyznačovali specifickou mocenskou praxí. Metodologicky bude příspěvek částečně vycházet z prosopografie (zejména s důrazem na sociální, etnický i rodový profil aktérů), ve velké míře potom z komparativní analýzy metod, uplatňovaných stalinistickými elitami ve snaze získat v regionech jak autoritu k výkonu svého panství, tak i minimální legitimitu potřebnou k tomu, aby jejich vláda nebyla řadovými straníky či místními populacemi pociťována jako arbitrární svévole. Zaměří se na zázemí těchto elit uvnitř stranických institucí, personální vztahy a myšlenkový svět. V závěru se pokusí představit regionální stalinistické elity jako originální druh elity, která se v převažujícím institucionálním vakuu panujícím v daném období uchyluje k relativně chaotickým, demonstrativním aktům násilí a demagogie, klade důraz na vzájemné personální vazby v rámci vnitrostranických klientských sítí a až utopicky prožívá soudobé ideologické hodnoty.