Tělesnost a sexualita člověka v období humanismu z pohledu soudobých autorů profánní zábavné literatury

Mgr. Tomáš Pražák (Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta a Státní oblastní archiv v Praze, Státní okresní archiv Mělník)

Abstrakt

Příspěvek vychází ze závěrečných prací "Tělesnost a sexualita ve staročeské světské literatuře pozdního středověku" a "Láska a sexualita v česky psané literatuře období humanismu (15. - 16. století)". Prezentuje projevy tělesnosti a sexuality ve staročesky psané literatuře v období české renesance (15. až. 16. století). Pramenný základ se skládá z dobové světské literatury (žánrově se jedná především o dvorské romány, satiru a erotickou prózu) a je podstoupen analýze. Na obecné rovině je pokládána otázka, zda jsou kratochvilné i jiné renesanční texty české provenience odlišné od tradice středověkých dvorských románů a případně v čem. Pokusem je rovněž posoudit Foucaultovu premisu o větší nevázanosti předmoderní doby ve vztahu k dějinám sexuality. Za pomoci přímého zkoumání pramenů s využitím postupů historické antropologie, historické sémantiky, literární historie a dějin lékařství byla Foucaultova premisa potvrzena a shledáno, že v období 15. - 16. století byla rozsáhlá reflexe sexuality jak v zábavném, tak i v kritickém literárním okruhu s dovětkem, že pokud bychom s opatrností a nadhledem o starší české zábavné literatuře do 14. století tvrdili, že postrádala tabu, tak pro období 15. až 16. století ji musíme označit skoro až za pornografickou.