Pramenů přibývá s rostoucím letopočtem, a tedy je jich pro období přemyslovské k dispozici mnohem méně než pro pozdější staletí. Naštěstí zejména s rostoucím množstvím sledovaných otázek roste naše schopnost získat z těch mála dochovaných textů větší množství informací. Zásluhu na tom mají zejména pomocně vědní analýzy (např. rukopisný kontext) či lingvistické nebo literárně vědné rozbory, případně obecně preference systematických rozborů různých problémů před věčnými návraty k známým anekdotám. Nelze přitom říci, že by se písemné prameny doby přemyslovské netěšily pozornosti novějšího bádání – podařilo se objevit latinskou verzi Dalimila, První pokračování Kosmovo bylo přesunuto z Vyšehradu na Pražský hrad, Kosmas se dočkal nové monografie a podobné štěstí měly i kroniky Vincenciova a Jarlochova; značné pozornosti se rovněž těšila kronika zbraslavská, jež má nyní již pouze jediného autora. Kromě toho však existuje paradoxně celá řada písemných pramenů, jimž byla v posledních deceniích věnována pozornost jen velmi omezená, nesystematická, útržkovitá. Jedná se zejména o nekrologia, jež nabízejí mj. informace o sociálních vazbách a utváření liturgické paměti, avšak jsou dosud zpřístupněna pouze v edicích 19. století a slouží jen jako zdroje informací o datech úmrtí Přemyslovců. Stejně tak je nutno sledovat i rukopisy, jež sice neobsahují známé narativní texty, případně uchovávají texty, které na českém území nebyly sepsány, ale ocitly se v českém prostředí před r. 1300, a dokumentují jednak určité kulturní milieu, a také jisté právní povědomí, šíření informací a konceptů a kontakty. Proto se jeví vhodné tento problém znovu otevřít a diskutovat o něm.