Krajina, „Theatrum mundi“, ono jeviště událostí a procesů, je historickým pramenem stejně hodnotným jako písemnost, mapa, obraz či památky hmotné kultury, architektura, městský půdorys anebo zaniklá středověká ves. A podobně jako ony vyžaduje i krajina specifické metody a přístupy, aby svědectví, které vydává, bylo pokud možno celistvé a někdejší realitě maximálně adekvátní. Uchopení historie bývá vždy do značné míry konstruktem, daným optikou pohledu, strukturou otázek i škálou využitelných pramenů. „Paralelní krajiny“ jsou tak svého druhu metaforou, naznačující, že dějinné jeviště je sice jen jediné, ale úhlů pohledu na lidskou minulost v tomto prostoru, vymezených teritoriálně stejně jako chronologicky, je téměř nekonečné množství. Výzkum a rekonstrukce zaniklých či přeměněných (historických) krajin vyžadují rozbor a interpretaci různých typů pramenů (kartografických, ikonografických, písemných, statistických ad.) v kombinaci s terénním průzkumem (tradičními metodami i s využitím moderních technologií). Smyslem studia historických krajin je pochopení významu „prostorových“ souvislostí dějinného vývoje společnosti – v minulosti, ovšem s přesahem do dnešní doby (od památkově chráněných historických kulturních krajin až po tíživé dědictví v podobě brownfields). Krajiny lze nazírat z mnoha úhlů, např. z hlediska vývoje a intenzity proměn krajiny v preindustriálním a industriálním období, rozdílných funkcí a využití krajiny (venkovské, městské, zemědělské, průmyslové, militární ad.), ale také optikou vnímání krajiny a měnících se hodnot společnosti a významů, které lidé v minulosti krajině přisuzovali (ve smyslu kolektivní prostorové paměti, utváření identit, dědictví a jeho ochrany, proměn významu symbolických míst, komponovaných krajin ad.). Panel Paralelní krajiny chce představit tyto pohledy z hlediska teoreticko-metodologického i prostřednictvím případových studií.